
Cestu z Porta do Santiaga de Compostela jsem měla v hlavě již více než 10 let. Zmínila se o ní má učitelka španělštiny. Ivetko, děkuji! V tu chvíli mi to přišlo jako úplné sci-fi, lidé, kteří někam jdou pěško, aby viděli ostatky sv. Jakuba, támhle někde v tramtárii.
Posledních 5 let už se pak záměr formoval... proč vlastně ne? Skvělý nápad. Začala jsem číst o lidech, kteří toto podnikli, co je k tomu vedlo, jaké bylo jejich očekávání a jaký byl pocit po návratu domů.
Nečekaný plán se vyrojil jednoho květnového rána, hned po večerní prosbě mého syna, změnit letní dovolenou v Norsku se svou mámou, za svou cestu s kamarády do Řecka. Chápala jsem jej a přála mu to. Mou podporu získal. Smích a zážitky. Co si víc přát v 18 letech.
Každá myšlenka začíná i končí v tichu…
Po probuzení, když jsem otevřela oči jsem přesně věděla co podniknout. Jdu do toho!
V práci jsem již měla od ledna nahlášenou dovolenou. Potkat se s lidmi, kteří za s sebou mají své osobní příběhy. A každý je tak inspirativní.
Vyprávěj příběh, vyznávej lásku… a to v jakékoliv podobě.